Kdy jste si naposled četli článek, který vás doopravdy bavil? Kdy jste naposled utíkali do stánku pro nové číslo oblíbeného časopisu? Kdy jste si naposled přidali upomínku na váš oblíbený pořad.

Na stánku jsem nebyl už ani nepamatuji a časopisy si vybírám spíše podle tématu na obálce. V případě noviny vám je relativně jedno, které si koupíte. U internetových médií rovněž. Média jsou dnes málo originální. Obsah je “kopírován” (při troše snahy alespoň přepsán synonymy) z agenturních zpráv. Čteme uniformní obsah armády v bledě modrém.

Abyste se opravdu něco dozvěděli, musíte mít zájem do problému proniknout. Ze zpravodajských médií se ale o problému jenom dozvíte. Pro změnu chybí kontext.

Za svět pestrobarevnější

Situace ještě není natolik kritická. Vždycky říkám, že nemám čas číst články o ničem a tak si hodně vybírám. Wired, New York Times, Respekt, Mashable. Proč čtu radši Mashable než TechCrunch? Mashable mě prostě víc baví a dozvím se stejně. Unikátním příkladem je Monocle. Globální časopis, kterému stačí 17.000 předplatitelů.

Proč čtu radši Strategii než Marketing&Média? Strategie mě prostě víc baví a dozvím se stejně. Mimochodem, během posledních cca čtyř měsíců sleduji, jak jde Strategie nahoru. A MaM pořád nic, kromě redesignovaného webu žádný posun. Hlavně, že má Facebook stránku (i když s aktivním publikem). Ani jeden z oborových plátků není ideál, ale Strategie už nekončí v pomyslném odpadkovém koši (hned).

Informační přebytek nás za jedno nutí hodně filtrovat – a to není vůbec snadné – a na druhou stranu, čtení si prostě chceme užít. Málokoho dnes baví několikastránkové analýzy. A problém není v délce. Pokud jste četli třeba report digitální agentury Razorfish, dáte mi za pravdu. Jde o 104 stránkový report plný odborných termínů a čísel, ale dá se číst.

Co znamená Mooks?

Shodou okolností jste mohli na tenhle termín narazit opět ve Strategii. Jako by si příchod tohoto zajímavého trendu uvědomovala a snažila se se svým obsahem něco dělat. A je to lepší než měnit odbornou stránku, která českým odborným médiím často nejde. Mooks jsou kočkopsem mezi magazíny a knihami (magazines + books = mooks).

Mooks podávají trochu jinou informaci – příběh. Pokud jste někdy drželi Wired, víte o čem mluvím. Jde o ryze technologický magazín, ale bude vás bavit si číst třeba „vo jaderný fyzice“, když to vyjde ve Wired.

Co si z toho odnést?

Konzumace informací není jenom nutnost – je to zábava. Televizní obsah je taky zábava, ale trochu jiná – nikdo po vás nechce, abyste moc přemýšleli. Podobně jako v Blesku. Nesnažte se tedy čtenáře nudit, nechte je, ať se stanou součástí příběhu – a ano, pořád se bavíme o seriózní žurnalistice.

Pokud třeba píšete vlastní blog, platí to samé. Zkuste se (znovu) zamyslet nad tím, proč a pro koho jej píšete. Tenhle přístup se snažím už nějakou dobu příjmout za vlastní a docela by mě zajímalo, zda je to cítit (dejte vědět v komentářích, napište mi, co se vám nelíbí)?

Můj prvotní alibismus je z dnešního pohledu dost k smíchu: můj blog nečte tolik lidí, protože je o velmi okrajovém tématu. Haha. Dneska už vím, že je to blbost. Každé téma může být dostatečně zajímavé, pokud víte, jak na to.

A nakonec, pokud se vám podaří dostat se na vlnu Mooks, budete schopni připravovat obsah třeba pro komunitu vašich zákazníku. V komunikaci se zákazníkem by to mělo platit trojnásob. Nenuďte je produktovými informacemi a výprodejovými akcemi, ale připravte jim obsah, který je bude bavit. A čím déle to dělám, tím více přicházím na to, že i za tím strojem na peníze opravdu musí stát člověk.