Dneska je hrozně důležité míti Facebook stránku. Ten hype je natolik velký, že s ním chodí klienti za agenturou sami od sebe. To se vám u behaviorálního cílení nestane. Máte-li zdravý rozum, využijete šance klientovi prodat zajímavý projekt. Tedy pokud máte zájem, aby byl projekt úspěšný, a nechcete jenom vydělat. Jinak si celou tuhle story nedokážu vysvětlit.

Existuje na českém Facebooku jedna stránka docela velkého reklamního zadavatele. Dokonce má i (i když malý) potenciál stát se jedním z love brandů. A pak přijde specializovaná agentura z jedné velké světové sítě a řekne: „kliente, máme pro tebe řešení, které zajistí, abys byl na Facebooku a lidé tě měli rádi. Prostě kúl engejdžment“.

A vznikla microsite s aplikací navázanou na Facebook stránku. Propojení vypadalo asi tak, že na microsite vygenerujete pomocí aplikace fotku, ta se pak postne na Facebook stránku. Nic moc.

Navíc se objevilo několik jevů, které stojí za to zaznamenat:

Důvěryhodnost stránky

Fotky byly publikovány po dvou hodinách, takže nic moc autentického. Vždycky, když někomu vysvětluji, jak fungují sociální média, říkám velkou pravdu: pokud nebude autentičtí a budete si na něco hrát, lidé na to přijdou a dají vám to sežrat.

Technologická nefunkčnost

Pokud jste se chtěli na nějakou z publikovaných fotek podívat a proklikli jste cokoliv, co se u příspěvku prokliknout dalo, dostali jste se na domovskou stránku microsite (!!!). Takhle se generují přístupy a pocit úspěšné kampaně. Musím dodat, že šlo zřejmě o chybu aplikace, která byla cca po týdnu (!!!) opravena. I přesto jde o důkaz neprofesionality agentury nebo dodavatele technického řešení aplikace (v podstatě obou).

Korporátní klientela

Počet fanoušků se v době psaní článku pohyboval kolem hranice 190 fanoušků. Nic moc. Kdyby ti fanoušci byli všichni aktivní, neřeknu ani slovo. Takhle vysokou míru interakce by vám nikdo neuvěřil. Vtipný a zároveň smutný je další fakt: fanoušky tvoří na můj vkus velký počet pracovníků a příznivců agentury.

Záviděníhodná interakce

A nakonec interaktivita. Fanoušci byli, interaktivita taky. A klient musel být jistě šťastný, pokud nenavštívil stránku. Většina liků a komentářů totiž pocházela opět od pracovníků agentury a dodavatele řešení. Chybí mi tam trocha hrdosti. Čas ale všechno spraví a všechny ty komentáře se schovají v útrobách největší sociální sítě.

Co naplat, rozhodl jsem se, že nebudu mluvit konkrétně. A zajímá-li vás proč, prostě nechci. Zadavatelé se spálí, a pokud jim přijde, že komunikaci v sociálních médiích potřebují, půjdou jinam. Mě jde spíš o následky podobného projektu.

Spamování vlastních (vlastněných) médií není vůbec ospravedlnitelné. Stejně tak absence strategie nebo chcete-li důvodu proč. Stejně tak smyslu aplikace – neexistoval jediný důvod, proč si ji vyzkoušet. Všechny ty „záhadnosti“ se ale časem projeví a vyplynou na povrch.

I přesto všechno bude efektivita doručena. Emailová databáze vytvořena, traffic (návštěvnost) microsite doručena. Prostě tak, jak se od agentury odjakživa zaměřené na výkon, sluší.

Přestože mě nezmíněná agentura stále překvapuje svými výstupy, dokáže připravit úspěšnou kampan (alespoň z pohledu toho, co je vidět z venku). Tahle kampaně byla zřejmě vidinou snadného zisku a důkazem soustředění se na krátkodobý zisk a cíle v době, kdy agentura ztrácí, a neřeší svou výdělečnost z pohledu delšího časového horizontu. A na konci vypadá jak blbec. Nic nového na českém trhu.

[img credits: itswalltalk.com]