Před půl rokem jsem začal rozesílat spíše nepravidelný newsletter, který jsem pojmenoval Uncool. Pokaždé v něm najdete odkazy na pečlivě vybrané články, které pro mě byly tak zajímavé, že jsem si je s chutí přečetl minimálně dvakrát. Mám několik důvodů, proč jsem začal, a chci se o ně s vámi podělit.

Když motivace, tak osobní

Každý dospěje do fáze, kdy si začne víc vážit svého času. S tím přichází i hodnocení toho, zda ten čas tráví smysluplně. Já rád čtu a čtu docela hodně (moje češtinářka z gymplu by si na to nevsadila). Prvním spouštěčem bylo uvědomění, kolik prázdného, mělkého obsahu existuje. Takový obsah je ztráta času a tím, že ho pro vás předvyberu, chci udělat něco užitečného.

Se čtením souvisí další důvody – pořád se učím něco nového. Věřím totiž, že cokoliv se naučím, i když to ze začátku nesouvisí s tím, co denně dělám, rozšíří moje obzory. Co to ale znamená?

Pro mě je to zjištění, že každou novou znalost lze jako mentální model využít v jiném kontextu. Třeba když díky statistice začnete chápat, jak funguje metrika Heart Rate Variability (dnes vyhajpovaná metrika, která odráží stav vašeho nervového systému). Takovéto, když objevíte, že existuje úplně nový rozměr nějakého tématu.

Rozšiřování obzorů, tedy přenos mentálních modelů, je pro mě novou definicí kreativity – ne té umělecké, ale té, která se zaměřuje na řešení problémů a hledání neotřelých řešení. To mi došlo až nedávno, dokonce až po tom, co jsem se sám v podcastu Freela označil za profesionálního problem solvera. Všechno souvisí.

K tomu všemu pak potřebujete zvědavost – takové perpetuum mobile poznávání a učení se. Zatím nevím, kde se bere – pouze to, že se s ní narodíme. Ale přijde mi, že s každým novým “aha” a “wow, takhle to funguje”, je to silnější.

Vrátím se teď k vymezení se vůči mělkému obsahu – hlavně v sociálních médiích. Je to rok, co jsem se výrazněji odstřihl od Facebooku, Twitteru a zvlášť Instagramu. Nepředstavujte si to tak, že bych smazal všechny social aplikace (jak je teď cool), spíše jsem našel míru.

Uncool vzniká i proto, že se mi nelíbí naše sebestředná a často povrchní potřeba demonstrovat, že jsme cool. Sociální média tohle vyživují – nasdílet článek s chytře vypadajícím nadpisem a nikdo ho nedočíst. Nikdy se k němu už nevrátit. Nepřemýšlet nad tím, jestli mi ten článek k něčemu bude, nebo jestli jen neukousl kus života.

Možná si nevidím do pusy. Můžete říct, že Uncool bude vlastně to anti-mainstreamové ukazování, že jste cool. Protože nebýt mainstream je teď cool (popravdě, vždycky tak trochu bylo). Nebudu vás přesvědčovat, že to tak není. Radši poodkryju, jak celý digest vzniká a jaké by to mohlo v budoucnu být.

Jaké články mohou být uncool?

Tohle jsou moje současné parametry. Pořád je ladím a hledám, jak se dostat mimo svoje bubliny. Pokud by vás napadlo zlepšení, napište mi.

• Témata: podnikání, vzdělávání, zdraví, sport, technologie. A k tomu trochu z toho, na čem pracuji.
• Jazyk: nejčastěji anglicky. Hledám takové články, které považuji za dobře napsané. Občas narazím na super téma, ale nedá se číst. Takové nemá šanci. A ano – uvědomuji si, že omezovat se na angličtinu je omezené.
• Délka: spíše dlouhé, ale není to podmínka. Nejde mi jen o long-reads, přestože moje nároky splňují častěji než články kratší.
• Novost tématu: často, když se ponořím do jednoho tématu, vyhrabu něco staršího (pár měsíců, pár let), a pokud je to dobré a najdu si v něm něco nového, jde to dál. Nehledám poslední trháky, nesnažím se přijít s něčím jako první.
• Nabourává status quo: mám rád články, které mi nabourávají to, co si myslím. Nehledám žádné konspirace, ale v duchu hesla „strong opinions, loosely held“ nemám problém změnit svůj světonázor s tím, jak se ke mně dostávají nové informace. Stejně tak platí, že nemusím nutně souhlasit s názorem ve všech článcích, které pošlu.
• Přečetl bych si ho klidně znovu? Pokud ano, je to on.

Co pro mě není rozhodující? Zdroj nebo jeho velikost, co si o mě bude myslet člověk, pokud jsem schopný to rozeslat, datum publikování (koukám spíše na obecnou platnost v době, kdy to budete číst).

Kde články vybírám?

Není to žádné tajemství. Podle mě je to základní předpoklad pro to, abyste si dokázali říct, zda to pro vás bude užitečné.

V první řadě odebírám hromady newsletterů, které dělají něco podobného. Pokud narazím na článek ve více nebo ve známějších newsletterech, dál často neprojde. Dál jsou to klasické platformy: Twitter, Medium, Refind (ten mi spíš ukazuje, co už nemám sdílet, takže ho opouštím), Pocket (doporučování je fajn, ale málokdy něco vyberu).

Mám rád řetězení. Vidíte článek, ten odkazuje na jiný. Objevíte tak zajímavého autora a přečtete si pár jeho článků. Jeden fakt zaujme. Zavadíte o člověka v papírovém časopise, kouknete na jeho instáč a pak zjistíte, že píše blog. A takhle je to s podcasty, dokumentárními filmy nebo když se prostě bavíte s lidmi. Dneska už mi občas přijde nějaký tip na článek od čtenářů Uncoolu a často ho zařadím (máte nějaký, napište mi).

Do nekonečna a ještě dál

Uncool je v plenkách. Momentálně nestíhám ani slibovanou měsíční frekvenci, ale čtu pořád. A vždy, když už se naštvu a jdu to sepsat, končím s pocitem, že mi to dává smysl, že je to potřeba, a hlavně že mě to baví. A pak mi přijdou reakce od čtenářů a já už myslím na velké plány. Nechci se k ničemu zavazovat, ale může se podělit o to, jak by to mohlo být.

Lidi se ptají na podcast. Ano, to by bylo boží, a mám vymyšlené i různé formáty. Bohužel tomu teď nemůžu dát vyšší prioritu. A taky mám docela velké očekávání a “not-perfect” mi v tomhle kontextu nesedí. Proto chci ještě zapracovat na svých skills.

A podcastem by to nemuselo skončit – dovedu si představit, že je to platforma pro šíření informací nebo znalostí, které nejsou na první pohled jasné. Bylo by to mnohem víc kurátorství, ale přijde mi, že to prostě chybí. Hrozně by se mi líbilo šířit témata (a mám radost, když se mi podaří takové najít), které si ani nechci připustit. I v dnešní otevřené době jsou témata, o kterých se nemluví.

Hraju si s myšlenkou, že by to mohlo spojovat firmy, které dělají svůj byznys netradiční cestou (v té poctivé části spektra, samozřejmě). Moc by se mi líbilo, kdyby “Uncool” znamenalo, že se s tím člověkem chci bavit, že s ním chci na něčem přínosném pracovat. Pokud by vás napadlo cokoliv, co je kompatibilní s touhle myšlenkou, napište mi.

A buďte uncool.