Až se vám bude pod tíhou aktuální politické a společenské situace zdát, že jsou všichni svině schovaný za bradavicí a máte chuť odstěhovat se na Mars, vzpomeňte si na tenhle příběh:

Asi před čtrnácti dny jsem se vracel z tréninku a vezl sem kámoše na autobus. Pospíchali a tak sem na Čerňáku zastavil na autobusový zastávce (a fakt to stihl) a vůbec sem nemyslel na to, jestli se to zrovna smí. Nesmí. Neujel jsem ani 10 metrů a už mě, benga, měli.

Proběhl klasický dialog a já ve vší slušnosti situaci vysvětlil. Pak jsem se vydal do místního bankomatu pro stovečku. Trochu odbočím:

1) myslíte, že vám policajt uvěří, že bankomat nefunguje? Překvapivě ano a poradí, kde najdete další a
2) myslíte, že vám policajt uvěří, že jste našli další dva bankomaty, který na potvoru nefungují taky (sám bych nevěřil a proto sem se vydal hledat další bankomat a oni, stojíce u auta, si museli myslet, že jim ho radši nechám).

Vrátil jsem se s boženou a dal ji příslušníkovi. Ten si ji se slovy „pak vám vrátím“ strčil do taštičky. Nikdy jsem nepochopil, proč trvá vyplňování pokuty tak dlouho.  Možná to je tou zimou.

Pospíchal sem tenkrát domu, abych stihl Hydepark, tak sem si vzal pokutu a mazal domu. To, že jsem mu nechal 400 Kč dýžko, mi došlo až ve výtahu. Dost mě to naštvalo. Logicky následovala další otázka: udělal to schválně, nebo to byla náhoda. Vzhledem k tomu, že sme si „hezky pokecali„, sem nechtěl věřit, že to bylo schválně, a tak sem to radši vytěsnil.

O týden později jsem byl na návštěvě u rodičů, kde mám pořád eště trvalý bydliště. Táta mi podal nějakou složenku na 400 Kč. To mi někdo vrací, asi z Aukra. Absolutně jsem netušil. V životě by mě nenapadlo, že jde o 400 Kč ze zážitku s policistou. Není to o tom, že bych si myslel, že všichni nebo policajti kradou. Prostě by mě to nenapadlo. Nevím, jestli by si zmíněný policista přál být zveřejněn. Asi ne. Byl to dokonce takovej frajer, že mi na složence nechal telefonní číslo, aby mi vysvětlil, za co ta složenka vůbec je.

Do poslední chvíle by mě tohle řešení hádanky nenapadlo.

Jako společnost obecně jsme totiž a priori zvyklí brát lidi spíše za špatné a státní autority za zkorumpované. O to míň se pak také bavíme s ostatními lidmi. Lidi se spolu bavit nechtějí: na zastávkách, u doktora, v obchodě – každý sleduje svůj cíl jako robot. Ochuzujeme se tak o příběhy, které dokazují, že tenhle svět ještě není tak špatný.

P.S.: Policisty máme často za blbce. Za blbce máme taky ty, co najdou tisícovku a vrátí ji. Třeba je tenhle svět o blbcích. Třeba se význam slova „blbec“ mění s atmosférou ve společnosti.

foto credits: denik.cz