Život bez starostí: přehnaný minimalismus nebo návod na život?

29. 7. 2012 | Blog | 5 komentáře(ů)

Kdyby se vám dostala do ruky kniha s názvem Život bez starostí od Lea Babauty, co byste s ní udělali? Původně jsem ji číst moc nechtěl. Nemám totiž rád radikální minimalisty, kteří mají tendence neustále dávat najevo, co že si zase „od huby“ odtrhli. Pak jsem ale dostal nabídku na napsání recenze, a protože jsem to nikdy nedělal, říkal jsem si proč to nezkusit. Kniha je relativně krátká, svižná, dá se přečíst za den. I to byl jeden z argumentů – nebude to dlouho trvat, nebude to bolet.

Znáte ten pocit, kdy se nakonec ráno přemluvíte a vstanete, ještě se zalepenýma očima se napijete trochu vody, otevřete dvířka od botníku, nazujete tenisky a jdete běhat? A když stojíte před barákem, zjistíte, že jste si zapomněli vzít sporttester? Den v hajzlu, protože nevíte, kolik uběhnete a jestli vlastně poběžíte tím správným tempem tak, abyste shodili břicho, které vám roste po návštěvách v mekáči, kam chodíte jen proto, že díky včerejší Captain Morgan party potřebujete hromadu soli a Vincentka vám přijde moc old school.

Větší klišé se ani napsat nedá: lidé žijí ve světě uměle vytvořených potřeb.

Logika, kterou Leo popisuje, je velmi snadná. Naše umělé potřeby nás nutí neustále pracovat, protože si chceme koupit věci, které nepotřebujeme. Společnost na nás tlačí, abychom byli lepší, hezčí, chytřejší, bohatší a my si zatím jdeme. To samé pak očekáváme od svých drahých poloviček, nedejbože dětí. Ti samozřejmě tak dokonalí nejsou, že?

Tohle všechno a spoustu ostatního si asi zvládnete domyslet i sami a pokud budete pročítat stránku po stránce, přijde vám, že nejde o nic revolučního. Leo vám neprozrazuje tajemství, na které nikdo nepřišel. Jen připomíná to, na co jsme už dávno zapomněli.

Když jsem knihu četl poprvé, některé pasáže mi přišly příliš přehnané. A i Leo na to upozorňuje. Když máte auto, je s ním spojena spousta nákladů a povinností. Musíte jej zapsat v do registru, který výjimečně funguje (pak jste naštvaní a celý den máte zkažený), zaplatit povinné ručení a pojištění, musíte ho uklízet, krmit, parkovat!!! Nic mě nevytočí tak jako absence parkovacích míst a zevnitř čelního skla otisknuté prsty u nohou. Není nakonec lepší auto nemít?

Není. Ale rozhodně je možné změnit přístup: nejezdit do centra (jet na kole) a jezdit jenom, když to doopravdy potřebuji (tankuji jednou za měsíc, když necourám po Evropě).

Potřebujete návod na život?

Kniha nakonec nedává přesný seznam ingrediencí a postupů, ze kterých si upečete život bez starostí. Představa, že jsou v takhle komplexním receptu dušená játra, mi starosti jen přidělává. Každý, ať si vybere, co mu chutná. Já jsem si vybral tři takové chuťovky:

Ubírání

Za každou věc, kterou si koupím, bych se měl dvou dalších (zodpovědně) zbavit. To oceníte zvláště, když stěhujete. K hromadění kravin mám pozitivní vztah. Není to jednoduché.

100% soustředění

Chtěl bych vždy dělat jen jednu věc. Multitasking je zrůda, která nám krade klid. A teď nemluvím jen o práci, ale o tom, když si jdete dát kafe na balkón a věnujete se přítomně komunikace s druhým. Hodně těžké.

Nahodilost

Nahodilost není zmiňována jako zdroj starostí, nýbrž jako důsledek procesu, ve kterém si nestanovujete přesnou podobu výstupu z vaší práce nebo jiné aktivity. O cílech už jsem se něco namluvil, přesto je občas dobré nechat věcem volný průběh. Uvědomíte si to ve chvíli, kdy se potká hodně různých náhod, které vás nakopnou a vy otočíte kormidlem.

Zkuste zapátrat v hlavě, jestli jste vaši práci získali díky klasickému inzerátu na jobs.cz, jestli jste předem věděli, že ji potkáte, když jste odjížděli na vodu jen kvůli chlastu nebo že ten, co vám kdysi vyměňoval autorádio, vám možná jednou půjde za svědka. To rádio jste původně koupit nechtěli, protože bylo drahý.

Měl jsem skoro špatný pocit, že tu knihu budu číst. Mám v seznamu mnohem důležitější a odbornější knihy – co si řeknou ti, kteří vědí, co standardně čtu. A není to jedno? Nezapomínejte na dvě věci: jenom číst ji vám nepomůže (1) a není to návod na život (2). Uvařte si to, co chutná vám.

Kniha je opravdu krátká a svižná. Dá se přečíst za den. Přemýšlet bychom o ní měli minimálně týden. Každý druhý.

Život bez starostí jsem dostal od Pavla Říhy ze ZenHabits.cz, který knihu přeložil do češtiny a vydal. Pokud máte zájem, můžete si ji u něj pořídit – je dostupná v elektronické podobě pro vaše čtečky, které jsou dnes již nezbytnou součástí našich životů.

Odebírejte newsletter

Sbírám zajímavé tipy na zefektivnění práce s digitálními nástroji, točím videa a píšu články.

Souhlas se zpracováním osobních údajů(Required)
This field is for validation purposes and should be left unchanged.

5 Komentáře

  1. Pavel

    S umělě vytvořenými potřebami souhlasím, ale nevím jak by to vypadalo, kdyby zásady jako: „Nemějte pevné cíle a plány“, „Nedělejte nic, co není nezbytné“ začali praktikovat všichni :))

    Odpovědět
  2. Honza Páv

    Ono je to s těmi cíli takové dvousečné, zní to blbě, to je pravda. Ale nemít cíle podle knihy neznamená nic nedělat, jde jen o to nesnažit se přesně dosáhnout stanoveného, protože to může některé lidi omezovat. Podle tohoto přístupu vlastně taky pracuji bez cílů, ale nikomu bych nepřál můj seznam úkolů :)

    Odpovědět
  3. Martin Švéda

    Chtěl bych se zeptat, jestli poznámka o tom, že čtečky jsou nezbytnou součástí našich životů, je ironií (vzhledem k obsahu článku), nebo autorovi prostě „uklouzla“? :D :)
    Jinak dobrá recenze, na blog Lea Babauty jsem narazil před pár týdny a myšlenky minimalismu mě osobně oslovily. Když zvážíme, jaký způsob (ne)života je nám odmala „vštěpován“ společností, myslím, že je to trefa do černého.

    Odpovědět
    • Honza Páv

      Možnost č. 1 je správně :) od doby, co jsem tuhle recenzi napsal, jsem trochu změnil názor a celý ten koncept se mi začal líbit víc. Nepřeháním to, to by bylo asi proti samotný myšlence, ale pomalu se zbavuji zbytečností. Díky za komentář!

  4. Jitka Adamová

    Jsem ráda, že varianta číslo jedna je ta bingo. :-) Podvědomě jsem vždy tíhla k minimalismu, leč okolnostmi jsem se nechala strhnout k hromadění různých blbostí – to asi známe všichni. Knížku jsem také přelouskla za pár hodin a hodně mě oslovila, najednou mám pocit, že mi je nejlíp, když mám všeho co nejméně. Cítím se svobodněji, volněji, nezávisleji.. Díky

    Odpovědět

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..