Proč lidé pracují? Existují pouze dvě odpovědi – buď kvůli penězům, nebo kvůli nějakému vyššímu cíli, poslání. Každý z nás se pohybuje někde na ose mezi tím, co nám umožní pořídit si jídlo a uspokojit jednu z hlavních fyziologických potřeb, a zdánlivou utopií, která nás naopak zaměstná tak náruživě, že jíst nepotřebujeme. Při této úvaze je vcelku překvapivé, že jedinou odměnou za práci jsou peníze nebo jiné hmotné materiální benefity.

Dalo by se namítat, že odměnou může být pracovat ve firmě, která vám umožní realizovat se. Každý zaměstnavatel by si přál, aby zaměstnanci za jeho firmu dýchali a měli potřebu seberealizace. Ale jen málokdo je ochoten nabídnout něco jiného než peníze.

Podobné je to i s motivací. Nejde jen o odměnu. Mnoho tradičních firem stále pracuje s penězi jako palivem pro motivaci. Pokud dlouhodobě podáváte „dobré“ výkony, očekává se, že dostanete přidáno (v penězích). Naopak, pokud uděláte něco špatně, třeba nesplníte svoji povinnost, než vás vyhodí, sáhnou vám třeba na výplatu.

A právě tady vidím nedostatek trestání zaměstnanců pomocí peněz. Co když zrovna u vás ve firmě pracuje člověk, který do výkonu svého poslání pod vaší značkou dává maximum, nemotivují ho jen peníze, ale zrovna se mu nezadařilo, ať už „je vinen“ či jde o shodu okolností? Pokud mu odeberete část jeho výplaty, bude potrestán? Ano?

Chyba lávky. Pokud zaměstnance nemotivují peníze, stejně tak i trest pomocí peněz nepadne na úrodnou půdu. Jediné, co se stane, je že ho pěkně naštvete – ano, toho člověka, který se snaží pro vaši firmu udělat maximum. Je to skoro jako když švihnete psa novinami přes čumák. Také neví, co tak hrozného udělal, i když se před chvíli vyválel v rybině. Vždyť se vám pořád snaží dát najevo svoji lásku.

Peníze zjednodušují vztah zaměstnavatele směrem k zaměstnanci. Bylo by super, kdybychom začali chápat tento vztah i obráceně. To je ale komplikovanější.