Během minulého víkendu jsem si zapnul reprízu pořadu Média a svět na ČT24. Tématem bylo informování médií o extrémistických stranách a tedy i souvisejícím poskytování mediálního prostoru, které mouhou extrémisté využít k propagaci vlastních myšlenek. Co si o tom myslíte?

Vztáhneme-li problém z komerčního pohledu k reklamě, proč poskytovat někomu prostor zdarma, když za něj jiní platí (nehorázný sumy)? Ano, jde samozřejmě o zpravodajskou informaci, ke které máme mít přístup všichni, i ze zákona. Informování o nich se tedy nevyhneme. Zbývá nám tedy řešit způsob jak informovat.

Zachovat status quo?

To také není úplně jednoduché. Média by, jako instituce zajišťující status quo ve společnosti, měla působit neutrálně, ale co je v tomto případě zachování statutu quo? Informovat příznivěji (prosím neplést s pozitivněji) o zavedených politických stranách? A o extrémistických jako něčem, co je naprosto mimo vnímání společnosti? A jaké je vnímání společnosti?

Extrémistické názory jsou extrémistické, protože jsou okrajové. Z chování člověka v davu ale vyplývá, že v situaci, kdy má vyjít s ojedinělým názorem proti názoru většinovému, couvne. Protože ve společnosti se o extrémních názorech bavíme jen jako o něčem, co je nám cizí a vzdálené. Ale extrémistické názory pučí..

[ad#square]

Kdochcecochce

V předvolebním období je společnost na politická témata o něco citlivější. Kromě toho, že je jich mnohem více než obvykle, i když je aktuálním trendem kontinuální negativní kampaň, se objevují také témata, která řeší problém voleb a médií. Co se týká předvolební kampaně, je omezena pouze v televizi a rozhlase. Co ale ostatní média? Dnešní doba podporuje pluralitu názorů jejich širokou dostupností. Na internetu si může napsat „kdochcecochce“ (a já jsem důkazem). Jenže v případě internetu je jeho hlavní výhoda (a to interaktivita) trochu nevýhodou. Extrémistické strany na internetu jsou a najde si je jen ten, kdo je hledá. Ano, vracíme se k masovým médiím.

Tisk se do politikcké kampaně příliš nehodí, pokud není vyloženě tematicky zaměřený. Právě tematická členitost je překážkou. Vrátíme-li se k hlavní úloze televize a rozhlasu, jsou tím, co může dát impulz k hledání informací, rozhodující je reach a frekvence.

Informovat poučeně

Jako řešení tohoto zapeklitého problému se nabízí opět slovo informovat. Je to podobný přístup jako řešit problém prevencí než represí. Zní to logicky, lidsky, demokraticky a moderně, ale je tohle řešení reálné a bude fungovat? V době, kdy jsou extrémistické strany v médiích čím dál víc?

Tohle je taky extrém.

[ad#odkaz_lista]