Tento článek byl původně napsán pro tyinternety.cz.

Standby Task Force je nezisková organizace, která se zabývá tzv. crisis mappingem. Ve chvíli, kdy kdekoliv na světě vznikne krizová situace, ať už jde přírodní katastrofu, vojenský konflikt nebo politicky laděnou situaci v režimu, který není úplně přátelský ke svým obyvatelům, mohou tamější humanitární organizace požádat SBTF o pomoc při mapování krize.

Evgenij Morozov ve své knize The Net Dilusion řeší, zda je internet platformou, která dokáže zajistit svržení totalitních režimů a vůbec všeho špatného na Zemi. Tak zní totiž jazyk technooptimistů, kteří se s každou další Twitter revolucí vzdalují střízlivému úsudku. Internet a sociální sítě nejsou jen dobré. Celá tahle otázka není černobílá, ale slovy grafiky spíše ve stupních šedi. To ale neznamená, že dobro konat nemůže. Jedním z důkazů může být práce neziskové organizace Standby Task Force.

Otevřená platforma a otevřený přístup

SBTF k mapování využívá platformu, která pro vás možná nebude úplně nová. Jde o platformu Ushahidi, o které ve své knize Cognitive Surplus nadšeně psal známý optimista Clay Shirky. Ushahidi vzniklo v Keni (Ushahidi znamená „svědectví“) kvůli zmapování nepokojů po volbách v roce 2007. Umožňuje sbírat informace z různých zdrojů, od telefonátů a SMS, přes e-maily až po největší sociální sítě Facebook a Twitter. Tyto informace agreguje do mapy a činí je tak použitelnými v koordinované pomoci zasaženým lidem.

SBTF má již velké množství zkušeností – mapovali různé krize, na Haiti a v Súdánu, při zemětřesení v Christ Church na Novém Zélandu, během libyjského konfliktu i v souvislosti s porušováním práv v Sýrii. Tyto zkušenosti mají ještě větší význam a to z prostého důvodu. Jsou dále veřejně sdíleny a pomohou komukoliv, kdo bude Ushahidi využívat. Můžete se tak podívat nejenom na obecné schéma práce této organizace (včetně využívání běžných nástrojů jako Google Groups, Docs a Skype), ale i na zápisy z konkrétních krizí (zde je třeba libyjský konflikt).

Nebezpečí crowdsourcingu v krizových situacích

Celý proces vypadá zdánlivě jednoduše. Lidé zasílají různými způsoby informace o dění v dané zemi. Tato data jsou pak vizualizována, analyzována a pak přichází reakce. Jednou z nejdůležitějších fází v tomto procesu je ověřování přijatých informací. Zde totiž hrozí největší riziko zneužití platformy.

Například ve vojenských konfliktech či represivních režimech nikdy nevíte, kdo je padouch. Jak přístup k citlivým informacím, tak zasílání falešných nebo zavádějících informací může být pro „ty špatné“ docela zajímavým prostředkem, jak sabotovat dobro, které se děje. SBTF s tím samozřejmě počítají a všechny informace prochází různými způsoby verifikace, která je opět postavená na crowdsourcingu. Zároveň platí, že nejsou šířeny žádné údaje osobního charakteru včetně telefonních čísel.

Pokud jde o živelné katastrofy, mapy bývají často veřejně k dispozici, protože nehrozí jejich zneužití. Pokud jsou ale ve hře násilí, zbraně a bezpečnost, mění se pravidla. Mapa může být v těchto situacích přístupná pouze pro „ověřené“ uživatele z řad humanitárních organizací. Mapa sloužící v libyjském konfliktu například veřejná byla, ale kompletní obsah zpráv byl o 24 hodin zpožděn.

Procesy, kterých snad nebude potřeba

Procesů, které stojí před očištěnými a ověřenými informacemi je více: projekt, mapování i dobrovolníky je třeba koordinovat, někdo musí mít na starosti vztah s lokálními organizacemi, sledují se lokální média, která také slouží jako dobrý zdroj informací. I když je tento proces detailně propracovaný, bylo by ideální, kdyby na jeho využití nedošlo. Internet a sociální média jsou „pouze“ nástrojem, který máme všichni k dispozici. Záleží na nás, zda ho využijeme ke konání dobra, nebo naopak. Tenhle článek berte jako návod.