Společně proti clicktivismu. Skutečně?

4. 6. 2012 | Internet a sociální média | 4 komentáře(ů)

Od OWSI workshopu už uběhla pěkná doba a jako bumerang se mi vrací jeden motiv, který jsme řešili – clicktivismus. Na internetu a dnes hlavně na sociálních sítích dokáží kampaně zapojit mnoho lidí, “aktivisti se však bouří”, protože nejde o pravý aktivismus, ale chlubivé klikání na tlačítka. Například milovaná a zároveň proklínaná kampaň #Kony2012. Zničily sociální sítě aktivismus?

Za prvé je třeba si říct, jaká jsou očekávání od sociálních sítí – chceme verbovat aktivisty? Pak bude kampaň vypadat jinak, než když budeme sbírat podporu veřejnosti. Sbíráme-li podporu veřejnost, z mediálního pohledu nám jde o zásah co největšího relevantního množství lidí. Když sbíráme aktivisty, je to spíše výběr konkrétních jedinců. A to hodně mění.

aktivista

[activistpost.com]

Petice a sociální sítě

Zkusíme si na příkladu ukázat jeden paradox. Představte si, že děláte papírovou (offline) petici. Vylezete před autobusák s lavicí ze školních let a začnete sbírat podpisy. Lidé chodí, podepisují se (a moc nečtou) a vy máte za dva dny splněno. 5000 podpisů je vašich. Považujete těch 5000 podepsaných za aktivisty?

Vemte v úvahu kampaň, kde opravdu stačí kliknout a máte jako neaktivista splněno. Ano, není fér se kasat, že vás zajímají žíznivé děti v Africe, když si budete stále kupovat balenou vodu. Jaký je ale rozdíl mezi první situací (podpisem) a aktivitou na sociálních sítích?

Na sociálních sítích je aktivita neaktivisty vidět u dalších lidí, kteří se tím o kampani dozví. A pokud se zapojí, dozví se o tom další. A tak dále. O podpisech asi moc vyprávět nebudete (pokud vám před vaší novostavbou na hypotéku nestaví železniční koridor).

Chci fanoušky-aktivisty

Když využíváte sociální média, je vaším cílem nejčastěji získání počtu fanoušků. Není pak zvláštní divit se, že se s rostoucím počtem fanoušků “míra aktivismu” přímo úměrně nezvedá? Je to opět stejné, jako když si stoupnete na Václavák a začnete verbovat aktivisty. Jaká bude vaše úspěšnost?

Je hrozně jednoduché nadávat na clicktivismus (nebo slacktivism, chcete-li). Zkuste se na to ale podívat z výšky. Není to třeba tím, jak stavíme kampaně? Chování lidí vždy ovlivní prostředí a pokud jim jako cíl nastavíte, aby se stali fanoušky, stanou se fanoušky. Nic víc, nic míň.

Malé překvápko nakonec – je jedno, jestli hledáte aktivisty, nebo brand lovery. Je to podobné.

Odebírejte newsletter

Sbírám zajímavé tipy na zefektivnění práce s digitálními nástroji, točím videa a píšu články.

Souhlas se zpracováním osobních údajů(Required)
This field is for validation purposes and should be left unchanged.

4 Komentáře

  1. Milan Štefanec

    …to srovnání s peticí je zavádějící, ale i tam se ukazuje některé přednosti papírové petice. Petice at už elektronické či papírové jsou vlastně velmi bezzubým nástrojem aktivismu a mají smysl pouze jako důkaz, že daná aktivistická skupina má určitou legitimitu (reprezentuje názor těch, co ji podepsali). U některého druhu petice si úřady skutečnou existenci lidí co petici podepsali prověřuje (např. v Brně když se pomocí petice vyvolalo referendum o odsunu či neodsunu brněnského vlakového nádraží). Pomocí elektronické petice zatím např. vyvolat referendum nejde.
    Ale hlavně – z hlediska establishmentu je desetitisícová skupina na FB či jiné sociální sití vcelku neškodná až do okamžiku, kdy se tato skupina neobjeví přímo před konkrétním úřadem, ministerstvem, zastupitelstvem apod. či když se nějak kolektivně neprojeví_třeba akcí občanské neposlušnosti či stávkou či spotřebitelským bojkotem atd. A uznávám, že k tomu sociální sítě a clicktivismus mohou být dobrým impulsem, ale je škoda, když to u něj skončí. Tedy – Clicktivismus jako dobrý začátek, ale špatný konec…

    Odpovědět
    • Honza Páv

      Milane, to se přesně snažím říct. Pokud za peticí nebude následovat reálná akce, nic se nestane. Při práci se sociálními sítěmi/médii se právě na tuto akci zapomíná – díky moc za reflexi online/offline rozdílů!

    • Milan Štefanec

      „Pokud za peticí nebude následovat reálná akce, nic se nestane.“ to je přesné! To se snažím vždy vysvětlovat i různým občanským iniciativám, které někde vzniknou k nějakému reálnému problému, první co je napadne, že udělají petici (většinou stále ještě papírovou). Často získají i většinu nějaké lokality či obce na podporu svého návrhu, pošlou to na úřad a mají pocit, že tím je vše skončeno a vyhráno. Opak je pravdou – akorát tento postup, zatím nemá tak hezké pojmenování jako přeceňování elektronických peti, takže se o tom ke škodě občanského aktivismu tolik nediskutuje…takže moc díky za Tvuj článek. zdravím

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..