Celý život se něco učíme. Alespoň se to tak říká. Já dodám, že bysme měli.

„Slova jako znalost, zkušenost a vzdělávání lidem moc nevoní. Znalost, nebo chcete-li zkušenost, je ale konkurenční výhoda, která tě posune dopředu. Dopředu před lidi, kteří se tváří jakože ví. A přitom si jen myslí. Myslet, znamená h***o vědět. Myslet, znamená vystavit se situaci, která má jen jedno vyústění. Nachytaj tě. Pravidlem není, že to bude hned. Ale znáš to, boží mlýny… Je to jen otázka cti a zodpovědnosti.“ (krátký citát z nejmenované stránky bez obsahu)

Od roku 1774 musíme chodit do školy víceméně pravidelně. Dost dlouhá doba na to, aby pozměnila archetypy. Možná. Naučili jsme se do školy chodit, naučili jsme se jí přetrpět. To, že se vzdělávací systém regionálně (v rámci světoprostoru) výrazně liší, řešit nebudu. Škola je prostě nuda, a když máte jenom trochu rozumu, prolezete minimálně na úroveň střední školy s maturitou (nic proti lidem bez maturity, sociální inteligenci přikládám větší váhu).

Už i naši blízcí nám tvrdí, že podstatný je učit se. V druhý větě jsou ale schopni všecko popřít. „Stejně tě ve škole pro reálnej život nic nenaučej.“ A myslí to tak, že když budete vědět, co se stane v případě smíchání propanbutanu, napoleona a chodící ryby, stejně vám to jako kancelářský kryse k penězům moc nepomůže.

Vzdělávací systém není úplně od věci. Přeci jenom je to systém a ten se při aplikaci na případ jedince jako ideální opravdu netváří. Ale existuje i jiný pohled. Na základce vás naučí číst, psát a trochu počítat. Na střední pak po vás chtějí, abyste dokázali tyhle nástroje používat v kombinaci s centrem nervový soustavy. Dostanete-li se na vejšku, chtějí po vás víc. Musíte opravdu myslet a používat složitější nástroje (teď už opravdu samostatně), které jsou využívány něčím, čemu si říká (kvazi)věda. Ale ne každá vejška je stejná.

Tyhle tři schody vám dají do života něco jiného, než jen vzdělání. To, co ste se ve škole naučili, ve skutečnosti opravdu využít nemusíte. To, co vás tyhle tři schody naučily, je schopnost myslet, orientovat se v informačních zdrojí a používat pokročilé nástroje. Za ideálních podmínek jde o ideální investici do budoucna. Máte nástroje k tomu, abyste dobyli svět.

Pak vlezete do práce a pracujete. Zeptám se na dvě otázky. Proč jste chodili do těch všech škol? Abyste pak šli do práce, nebo abyste pak využili výše zmíněného a tím se dostali o úroveň výš? Ano, mluvím o dalším vzdělávání. Vzdělání z vás boha neudělá. Budete-li vědět víc než ostatní, bohem se taky nestanete, ale občas se tak budete cítit.

Co chci teda říct? Jako kancelářská reklamní krysa potkávám lidi, kteří pracují v ostatních agenturách, v médiích (ale i oborech) atd, atd. Naučit se používat marketingovou terminilogii, používat jí i v posteli, to zvládne každý. Naučit se, že v našem médiu můžete komunikovat imagově, masově a ještě k tomu přesně zacílit díky speciálům (=rozuměj tradiční velký reklamní formáty), je opravdu smutné. Ne, politováníhodné.

Vrátím-li se k druhému odstavci, citátu, musím zopakovat „nachytaj vás“. Na každou krysu se vaří voda. Ani teď se necejtim jako bůh. Když zase vim, jak to v tom světě chodí. Proč jste chodili do školy, když teď sedíte v kanclu a srkáte kafe u Facebooku? Zamyslete se, chce to progres. Stěžujete si, že byste chtěli víc peněz, nebo že má někdo větší kompetence? Řekněte si o ně. Ne hubou, ale činy. Jinak vás nachytaj!