Nebe a dudy: Ubytování na horách

7. 8. 2011 | Cestování | 2 komentáře(ů)

V posledním měsíci jsem měl možnost vstřebat hodně zážitků a na psaní trochu kašlal. Dneska vám povím první příběh ze série „nebe a dudy“ (celkem budou zatím dva). Ten první se jmenuje Ubytování na horách.

Protože jsme se vrátili z Francie o něco dřív (každou trasu jsme prošli minimálně o polovinu rychleji než ostatní turisté), řekli jsme si doma, že pojedeme ještě na pár dní pryč. Nejlevnější letenky byly v tu dobu do Osla (opravdu a bez humoru), ale naštěstí jsme se nakonec vydali do Rakouska.

Přemýšleli jsem nad Bad Hofgasteinem, ale ten je takovej zazobanější, i když pokud má rád někdo „wellness“, možná to bude pro něj ráj. Nakonec jsme si ale vybrali Zillertal a to z jednoho prostýho důvodu – má tam chatu netradiční „cestovka“ Playgroundtravel (určitě se nadchněte na webu).

Jde o podnik, který pořádá snowboardové a surfařské kempy, ale pokud nejste příznivcem prkenné zábavy, umožní vám alespoň strávit dovču v naprosto vyklidněném prostředí. A hulením to není.

Když jedete do Zillertalu, nečekejte žádnou recepci ani check-in. S housemasterem (člověk, který na místě pobývá) si dohodnete přibližný termín příjezdu a pokud tam housemaster zrovna neplánuje být, napíše vám, kam schoval klíče.

V Zillertalu bydlíte v malý chaloupce, která perfektně vrže a bydlíte tam spolu s dalšíma lidma, co přijeli. Je to takový apartmán s lidmi, které neznáte. Takový cohousing na zkoušku – akorát neznáte ty lidi.

V chaloupce existují nějaká pravidla, bez nich by to asi nešlo. Ale nejsou to příkazy, spíš takové návody, jak v chakoupce koexistovat co nejpříjemněji. Mám-li to shrnout, když jedete s Playgroundem, jedete spíš na chatu ke kámošovi a taky se tam tak cítíte. Prostředí je přátelský, poznáte nový lidi. Pohoda.

Nikdo vám neříká, v kolik máte jít na snídani nebo večeři, jak se máte v chalupě chovat. Zásuvek je na tak malou chatu dostatek a prostě to funguje. Nedovolil bych si tam udělat bordel a neuklidit ho, stejně jako doma. Asi to je nějaká společná hodnota, co drží tamnější systém pohromadě.

Tamnější je proto, že už sedím ve Špindlu v hotelu Alpina. Předem říkám, že hotel Alipna vypadá pěkně, je čistý, pokoje naprosto sympatické a dobře tu i vaří. To, že jsem si ho vybral jako exemplární příklad a opak Playgroundu, je čistě náhoda. Alpina je spíš obětí systému, který mi není blízký a kterému nerozumím.

Ano, nepřijížděli jsme ve standardní dobu, a proto jsme se s paní recepční, která na nás ochotně čekala (určitě měla lepší program na práci, třeba rodinu), během prvního telefonátu dohodli, že přijdeme kolem desáté. Paní nám v devět volala podruhé. Asi zbytečně.

Každý má v životě nějakou roli, třeba v zaměstnání. Role paní recepční je rozdávat klíče hostům, kteří přijedou. Proč ale nejde, pokud host plánuje přijet později, aby klíč předal barman, který je ve vedlejší místnosti do půlnoci. Protože jeho rolí jsou drinky? Paní recepční nám opravdu pouze podala klíče, pozdravila, my se omluvili (abychom zmírnili její naštvání) a odešla.

Klidně nám ty klíče mohl podat lépe vycvičený pes.

Ale zpátky k systému. Přijdete na pokoj a tam takovejhle lístek:

Alpina_1

Chodíte po Alpině a vidíte takovéhle cedule:

Alpina

A není to problém Alpiny, ale společnosti, která je postavená na povinnostech a rozkazech. Proč to nejde jako u Playgroundtravel?

Na horách je hezky, ať jste v Rakousku nebo ve Špindlu (i když tu chybí ty užásné pasoucí se krávy). Ne každému styl „dětského hřiště“ vyhovuje, ale nechce se mi jezdit na hory, kde první, co si odnesu, je hromada zákazů.

Co vy na to? A kam jezdíte nahory?

2 Komentáře

  1. TondaRuzicka

    Nečteš náhodou taky blog Tomáše Hajzlera? :) Jinak se s článkem ztotožňuju.

    Odpovědět
  2. Honza Páv

    jo, šíří se to jako mor.Už jsem si taky odvykl říkat prázdniny a víkend :)

    Odpovědět

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..