Je asi údělem každého muže dostat se do obchodu své vášnivě nakupující polovičky. Ani vy se tomu nevyhnete. Je to na jednu stranu docela legrace. Pozorujete taky holky, jak tam zmateně pobíhají a všechno osahávají (Ano! Musí si na to sáhnout. Úplně na všechno. Dotek je totiž víc než jen pohled)? Když dojde na zkoušení, pokud nejste šťastlivec a neskončíte v kabince taky, čekáte v rohu u stojanu.

Jako tuhle já, ve Victoria Secret. Stojím a koukám na ty všechny podprsenky a holky, co kolem nich poskakujou, až narazím na podobného vetřelce. Chvíli stojíme, sledujeme, jak sledujeme děj kolem. Pak dva krátké oční kontakty a pohled mimo. Pak následuje dlouhý pohled s přikývnutím a lehce ironickým úsměvem říkající: „taky tě dostaly, co, vole“.

Po vyzvednutí družkou se s pocitem soudržnosti vrháte do dalšího obchodu. Pozoruju to už nějakou dobu. Všimněte si toho. Funguje to jako univerzální vzorec, komunikační akt. Už jsem to zažil v Čechách, v cizině, s Čechy i cizinci. Vše v rámci naší kultury.

Hezké by bylo, kdyby takhle jednoduchá komunikace fungovala všude. Možná by se tím inspirovali politici, kteří mají na starosti mezinárodní vztahy. Možná bysme si jednou přečetli titulek: „Izrael a Palestina: Dohoda podepsána. Tam v koutě mezi podprsenkami.“ Já vim, je to šílenost.