Kafe už není co bývalo. Jediné, co si z každého šálku odnášíme, je trocha všemocného placeba a dehydratace. Často slýchávám z mnoha úst hlašky typu: „Ty voe, mám tolik práce, že se ani nestihnu najíst. dneska sem eště nic nejedl a mám fakt hlad, pač sem včera vdechnul jenom tři číze u meka – a ty mě fakt nespasí“. V duchu si říkám, proč to teda děláš?

Tohle je trochu přiznání. Ano, všichni máme hodně práce, ale práce neni to, co nás udrží při životě. Pokud je mi známo, pracujeme hlavně proto, abysme jedli – abysme měli za co si to jídlo koupit. Možná je to celý trochu mimo mísu a říkáte si, že to sem nepatří. Naopak. Při práci pro naše oblíbené klienty, při práci, na kterou sice občas nadáváme, ale ve skrytu duše ji máme rádi, zapomínáme, proč ji vlastně děláme. Práci věnujeme hodně, hodně času. Vypněte večer všechny RSS čtečky, Facebooky a Twittery a otevřete třeba Alchymistu, Svět podle Garpa, nebo třeba Honzíkovu cestu – cokoliv. A já si du dát další kafe.. alespoň prozatím..