Na výletě do Vídně jsem si všiml dobře známého plakátu a zajásal, protože jsem tou dobou žil v omylu, že výstava Technosensual už dávno skončila. Neskončila, trvá až do 2.9.2012, takže pokud pojedete kolem, tuhle novomediální interaktivní procházku si nenechte ujít.

Kde se móda potkává s technologií

Na výstavě uvidíte hlavně různé typy šatů, dalo by se říct večerních, chvílemi maškarních, které mají oproti svým každodenním protějškům “nadpřirozené funkce”. Experimenty, do kterých se techno-módní návrháři pouští, vaši mysl často zavedou do představ o budoucím světě, městě a lidech, kteří se v něm pohybují.

S nejistotou v hlase (The holy dress)

První model si pohrává s pravdou – co kdyby byly šaty schopny podle nejistoty v hlase rozpoznat, že osoba, která je nosí, lže. Lehký elektrický šok zdá se být pěknou odměnou za takové chování. Chvíli jsem si připadal jako při hraní Painstation v berlínském Computerspielemuseum. Jen senzorem tu byl mikrofón.

Jedno tělo (Like living organism)

Chtěli byste někdy šaty, které vám opravdu padnou? Abyste měli pocit, že jste jedno tělo? Že s vámi dýchají? Pak je model Like living organism je přesně pro vás – uměle vytvořená kůže je protkána žilami, do kterých je pouštěn vzduch. Díky tomu oblečení pulsuje. A pokud se přiblíží někdo, komu důvěřujete, puls se zrychluje a oblast kolem krku se na dotyk vypustí.

Umět se vcítit (Bubelle dress)

Bubelle dress ví, jak se přesně cítíte. Využívá k tomu biometrických senzorů, které snímají tělesné funkce – tlukot srdce, dýchání nebo elektrické napětí kůže a díky 18 projektorům přenáší vaši náladu na šaty, které pak různě svítí.

Soukromí je přežitek (Papparazzi Lover)

Papparazzi už jsou přirozenou součástí našeho světa jak tvrdí velký Mark Z., soukromí je přežitek. Model Papparazzi Lover je velmi přívětivý k fotografům – jakmile “uvidí” blesk, ještě trochu více se nasvítí, aby fotky v časopise opravdu vypadaly profesionálně.

Vytiskni si svoje boty (Morphogenesis)

3D tisk už se začíná uplatňovat i mimo rozjařené pokusy vytisknout si sám sebe. Ne, dělám si legraci. 3D tisk má velkou budoucnost nejenom ve zjednodušování tvorby prototypů (snížením nákladů se stane možnost vytvořit si prototyp vlastního nápadu výrazně dostupnější). I móda z něj může těžit – představte si svět, kde si nekupujete boty jako fyzický předmět, ale jako 3D grafický návrh, který si doma vytisknete. Co takhle open source boty, které vznikají jen z potřeby komunity chodit v něčem, co funguje a zároveň se líbí – to vše byste si mohli pořídit pouze za cenu “náplně do tiskárny”.

Co nosí správný DJ? (Denzipfaden)

No přece oblečení, jehož zipy mají, kromě své standardní funkce, ještě funkci faderů z mixáku, kterými při zapínání či vypínání DJ ovládá hudbu. Oblečení jako prostředek manipulace s okolím také není špatný nápad. Navíc ten kyberpunkový nádech, ten bych si nechal líbit.

V tvé přítomnosti vzkvétám (Playtime)

Podobně jako Papparazzi Lover, i modely Playtime pracují se ztělesněním radosti, která vyplývá z přítomnosti kamer a fotoaparátů snímající tolik obletovanou celebritu. Celý koncept ale nepracuje jen se slávou, šaty “prostě” reagují na své okolí. Jako hobití meč modrající v přítomnosti skřetů – i když přiznávám, že tohle přirovnání je více než násilné.

Spojení módy a designu již není scifi

Pokud bychom se na módu podívali přehnaným transhumanistickým okem, už to, že nosíme oblečení je modifikací přirozeného stavu.

Zatím tím řešíme pouze jednu věc (možná sebevědomí), nicméně v budoucnu může klidně dojít k rozšíření. Oblečení může zefektivnit člověka samotného – už jste slyšeli o exoskeletech (Prometheus, Den Nezávislosti), zbraních, které fungují jen v souladu s konkrétní genetickou informací (District 9), brnění (ano, to ze středověku) nebo funkčním prádle?

Funkčním rozšířením je také to, co vám přidá na kráse – dnes je fyzická krása stále platným argumentem pro úspěch, ať se vám to líbí, nebo ne. Jak píše Franklin Veaux ve výborné reflexi etiky a tělesných úprav: i to, že si žena nechá zvětšit prsa je tělesná úprava a společnost s ní etický problém nemá. Ale pokud si necháte upravit uši tak, aby vypadali jako elfí (špičaté), je to neetické.

I šaty vám mohou přidat na kráse (zní to logicky, že?), jakmile se ale začnou přizpůsobovat okolí a získávat díky tomu nějakou výhodou, etický problém může nastat. Budeme nakonec u tohoto typu oblečení platit speciální daň za takto nabytou výhodu?

Napadá mě zajímavá odbočka, možná srovnání: vnímáte tu analogii mezi tím, jak šaty vypadají, a tím, jak působní na okolí? Černá zeštíhluje, určitý typ trička schová vaši “vanu”, vysoké podpatky prodlouží nohy, … Nepřijde vám to v něčem podobné? Je to vůbec analogie? A není spojení technologií s módou vlastně přirozený vývoj?

Některé ze zmiňovaných modelů by mohli být slušným doplňkem nějakého scifi románu. To, že se o spojení módy a technologií zatím nezabývají ani early adopters neznamená, že nečíhá za rohem. A výstava technosensual je dobrým připomenutím.

Na webu naleznete detaily o výstavě.

P.S.: Navíc, nejsem si jistý, ale možná existuje korelace mezi výskytem techno-módních experimentů s otevřeností společnosti. Je to náhoda, že je většina experimentátorů z Nizozemí?