Fw: Proč talentovaní lidé opouštějí vaši reklamní agenturu

20. 3. 2014 | Efektivní spolupráce | 2 komentáře(ů)

Možná jste měli možnost potkat články o tom, proč talentovaní lidé opouštějí reklamní agentury. Řeč byla v podstatě o kreativcích (designerech), ale myslím, že talentovaný může být kdokoliv, kdo v agentuře pracuje. Třeba Office Manager. Protože mě téma hodně zajímá, chci k němu napsat své. Spíš než reakce na všechny zmíněné body jde o posunutí tématu o kousek dál.

Původní článek najdete na webu mobileinc.co.uk. Překlad článku od Honzy Marcinka najdete u něj na blogu (nevím, jestli jsem sám, ale odkaz nefunguje – článek je také na designportalu.) a reakci Jiřího Sekery na sigy.cz. Po dopsání tohodle článku jsem objevil ještě zpětnou reakci od Honzy.

Pokud bych se měl přiklonit na jednu ze stran, byla by to strana Jiřího Sekery. Honzo, nic proti, ale tebou přeložený článek je lehce nedospělý, ublížený, i když ho chápu. Taky jsem si touhle fází prošel, ale nakonec jsem zjistil, že je to jen “pravda”, které snadno uvěřím.

Glass_exit_sign

[zdroj obrázku: ministrybestpractices.com]

Pokusím se postupně vyjádřit k tématům odcházení a najímání lidí.

Poslední dobou mě fascinuje fluktuace, která se v reklamním oboru objevuje. Ano, je to přirozená věc a poločas rozpadu zaměstnance na úrovni tří let klidně podepíšu. I když to vnímám jako přirozené, nutí mě to ptát se proč se tomu tak děje.

Ze zkušeností ze svého okolí vím, že je to kombinace tří častých podmínek – příliš mnoho práce a velký tlak, práce, která nemá smysl a špatné ohodnocení (nejenom materiální). Vezmu to postupně.

Příliš mnoho práce a velký tlak

Ano, práce v reklamě není procházka po náplavce, jak si mnozí myslí. Skoro si začínám myslet, že je pro tuhle práci třeba speciální mentální výbavy. Otázkou je, co znamená příliš mnoho práce. Je to ta, kterou vám někdo zadal? Nebo ta, kterou jste si díky prvotnímu nadšení hodili na záda?

V obou případech je problém v managementu (nemyslím tu skupinu lidí, která agenturu vede, ale v řízení práce). V té první úrovni vám někdo přidělí úkol, který nemůžete stihnout. Přiznávám, že jsou zakázky, které jsou hektické a časově vypjaté, ale většina overloadu vychází z nedostatku informací na jedné nebo druhé straně. Většinou jde o priority, které buď nejsou stanovené, dodržované nebo respektované. Pokud jsou priority pravidly a vy se rozhodnete hrát hru bez pravidel, nemůžete se ničemu divit.

Nedivil bych se, kdyby většina zaměstnanců agentur své priority neznala. Ale to není chyba vedení. Voják se stará, voják má.

Na druhé straně je potřeba vědět, kolik toho ještě kousnu. Sám jsem si pravidelně procházel obdobími, kdy jsem měl ultra drive a zapomínal jsem na všechno kolem. Šéf spokojenej, já taky – otázkou je, jak dlouho se to dá vydržet. Tak 5 let.

Budete si říkat, že jsou to kecy, ale pokud budete prací trávit 12 hodin denně (přiznejte se, kdo zvládne pracovat 12 hodin čistýho času denně) a přitom si stěžovat, že nemáte čas chodit na zmrzku a do kina, je to jenom váš problém. Zase priority.

Práce, která nemá smysl

Jak mám rád práci, která bude využita, a nestrčena do šuplíku. Když jsem tenkrát nastoupil do agentury PanMedia, byl jsem úplně hotovej z toho, kolik se dělá variant jednoho mediálního plánu. Kolik scénářů k jednomu filmu. Zkušenější kolega mi tenkrát řekl, ať si na to zvyknu, nebo že se z toho zblázním. A na to jsem si asi zvykl, i když je to věc, která mi vadí pořád. Ale to je realita, kterou přijímám.

Horší varianta je, když vám někdo ruší projekty bez pádných argumentů. Prostě jen tak. To ale v 99 % není chyba agentury. Může se stát, že si práci špatně obhájíte a argumenty nepochopíte, nebo můžete narazit na deb*la. Vezmu-li to v kontextu priorit z bodu výše, možná je lepší vyklidit pole.

Existuje i stádium, kde přestane dávat smysl celá práce, celá zka-že-ná reklama. Můžete odejít (nebo utéct, záleží, jak si to pojmenujete), nebo si v tom najdete něco svého. Já jsem utíkal – k nevládkám a k různým novým projektům – a jediné, co jsem z toho měl bylo ještě více práce, každý zajímavý projekt byl jako droga.

Pro někoho může být smyslem hledání schůdné cesty, která pomůže práci v tomhle oboru ve zdraví a přežít a užít si ji, pro někoho to může být snaha dokázat si, že je možné dávat agentuře maximum s kratším časovým fondem, a do toho naplňovat ten pověstný kýbl.

Špatné ohodnocení

Lidi stojí hrozný peníze. Všechno stojí hrozný peníze. Proto chtějí lidi peníze. Zaměstnanci jsou taky lidi. A musíte si sami přiznat, jak to máte hozený. Buď můžete dělat hrdinu a mluvit o vnitřní motivaci a smyslu, nebo se přiznáte, že práci děláte sprostě pro peníze. Ani jedna z těch variant není špatná, ale z pohledu zaměstnavatele je těžký poznat, kdo je jak švihlej.

Na začátku jsem si myslel, že ten příjemný pocit, který se kdysi na začátku dostavoval s dodatkem ke smlouvě, byl o té vyšší sumě. Ne e. Ne, že by to bylo špatné, ale to, co mě hnalo jít si sednou ke stroji, byl fakt, že si práce a úsilí, které jsem investoval, někdo všiml.

Často nevíme, co je pro nás nejlepší ohodnocení. Jak to může vědět zaměstnavatel, když mu to neřeknete. Samozřejmě ale existují lidé divní, kteří vám nabídnou odměnu zrovna ve chvíli, kdy vlezete do jejich kanclu s výpovědí.

Dobré reference na špatné lidi

Když už jsme u té fluktuace, je třeba se taky dotknout argumentu, který použil Honza ve svém článku:

Občas dojde k najmutí špatného člověka, protože jste pod tlakem, ale problém je, že nemáte odvahu k nápravě, dokud není příliš pozdě. Najmutí špatného člověka je jako rakovina, snižuje morálku, kvalitu práce a důvěru v podnikání.

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, a to je najímání lidí bez výběrového řízení, pouze na základě doporučení kamarádů z jiných agentur. Prý je to nedostatkem dobrých lidí, ale řekněte mi tedy, proč někteří rok co rok mění agenturu a točí se na trhu jak děcka na řetízkáči.

Kdysi jsem četl článek, který hezky popisuje to, co říkají oba kluci: Stables and volatiles. Ten je v podstatě o tom, že každý typ člověka najde (i v agentuře) upotřebení a je více než vhodné mít kombinaci různých lidí. Nemusí to být superhrdinové, ale rozhodně nemůžou snižovat morálku a kazit dobrou náladu. To je fakt mor.

Hoď kamenem

Honzův článek jemně naznačil, že by se nad sebou měly agentury zamyslet. Já chci ukázat, že to není jednostranné. Práce v reklamě je sakra náročná, zvlášť když se snažíte dělat vlny. A bere si své oběti, které buď chceme, nebo nechceme tolerovat. Do reklamy se často vrhají mladý ucha rovnou ze školy bez zkušenosti z jakékoliv jiné práce, a z toho často plyne nepochopení. Talentovaní lidé pak opouštějí agentury, protože jsou bezradní a útěk je jediná varianta. Opravdu si myslím, že je pro tenhle životní styl potřeba jiná mentální výbava.

Tím neříkám, že je tenhle životní styl lepší než ostatní.

Odebírejte Workflow newsletter

Řídit a rozvíjet firmu a přitom zůstat v obraze je někdy nad lidské síly. A přesně to řeší Workflow.ooo newsletter.

2 Komentáře

  1. Pavel Ungr

    Honzo, myslím, že to článek vystihuje velice dobře. Podle mě pokud se neposuneš do managementu nebo si vyřveš vyjímečné zacházení, tak práce v agentuře je na omezenou dobu.

    Odpovědět
  2. Honza Páv

    Pavle, dík za komentář. Vezmu-li tvůj pohled, určitě máš pravdu, ale myslím, že hrozně záleží na tom, jakou má člověk náturu. Pro někoho může být práce v agentuře naprosto naplňující i dlouhodobě. Pak ale hrozně záleží na tom, jak je řízena, protože „měnit práce“ je možný i v rámci agentury. Myslím, že je to naprosto přirozený, protože i lidi (a jejich zájmy) se v čase mění. Já jsem ještě v jiný situaci, ale vidím hodně různých výzev, který mi agentura může poskytnout.

    Odpovědět

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..