Měl jsem teď příležitost pobavit se v zajímavé diskuzi. Je Facebook zlo, nebo dobro? Obohacuje společnost, nebo jen způsobuje problémy, když se váš šéf dozví, že jste si místo sickdaye vyjeli na plovárnu nebo o den prodloužili válení na chatě?

Na podobná témata mám vždycky stejnou odpověď: technologie není ze své podstaty dobrá, nebo špatná. To člověk určuje její využití. Jak mi řekl jeden, tuším Arménec, v nonstopu v Nuslích: „Ruka néni zla, to gláva, gláva je zla“. Pro podstatu naší diskuze to ale odpověď není. Zastavit se u toho, že budou lidé, kterým technologie, internet nebo Faceboku prospěje, a druzí, kterým uškodí, je alibistické.

Posunuli jsme se o kousek dál, když jsme začali přemýšlet nad vlivem toho, jak je nastavené prostředí (podobně jako jsem rozebíral Pinterest). Jestli na Facebooku neexistuje tlačítko dislike a obsah se vám zobrazuje na základě toho, co vás zajímá, možná to určuje i náladu a využití platformy.

Pak jsem si ale vzpomněl na svou prezentaci ze Stunome o nástrojích a prostředcích kyberterorismu. Vynechám-li svůj osobní problém s pojmem „kyberterorismus“ (přece nežijeme ve dvou světech – v tom opravdovém a tom nepravém kyberprostoru, jaký je tedy rozdíl mezi terorismem a kyberterorismem?), došel jsem k závěru, že teroristé používají víceméně stejné prostředky jako marketéři. Doufejme, že mají alespoň jiné cíle a motivaci.

Pohledů na tenhle problém je více a určitě by mělo zaznít, že ten problém není černý, jak je populární tvrdit. Facebook není zlo. Ale je třeba také říct, že ten problém není černobílý – není to jen o vůli člověka, který technologii používá. Spíš je přechod od černé k bíle. Přechod, který vyplňuje různě šedá zóna.

Pokud vás tohle téma zajímá, přečtěte si třeba něco od Morozova.